Analýza Misryoum odhaluje, jak hluboko do minulosti sahají příčiny dnešní brazilské ekonomické stagnace a jaký vliv na ni mělo otroctví.
Dlouhodobý vývoj brazilské ekonomiky skrývá překvapivá tajemství, která sahají staletí do minulosti. Zatímco se dnes investoři často soustředí na trhy v Číně či Indii, Brazílie zůstává zemí, jejíž skutečný hospodářský potenciál je úzce spjat s vyrovnáním se s vlastní historií.
Podle aktuálních poznatků Misryoum se debaty o brazilských problémech často omezují na fenomén pasti středních příjmů nebo nízkou produktivitu. Skutečné kořeny těchto potíží však mohou být mnohem hlubší, než se dosud předpokládalo, a táhnou se až k samotným základům tamního koloniálního systému.
Tato zjištění nám pomáhají pochopit, že současné hospodářské potíže mnoha rozvojových zemí nejsou jen výsledkem moderní politiky, ale často jsou determinovány institucionálními strukturami, které vznikaly před stovkami let.
Data z let 1574 až 1920 ukazují, že brazilský hrubý domácí produkt na obyvatele byl na konci 16.. století srovnatelný s úrovní Pyrenejského poloostrova.. Následovalo však více než dvě stě let stagnace, během nichž příjmy na hlavu spíše klesaly nebo zůstávaly na stejné úrovni, a to i přes bohaté přírodní zdroje a rozsáhlý obchod s komoditami.
Ekonomové se dlouhodobě snaží vysvětlit, proč se tak rozsáhlá a na zdroje bohatá země nedokázala vymanit z ekonomické nečinnosti.. Jedním z hlavních viníků byla podle Misryoum existence otroctví.. Tento systém totiž efektivně potlačoval domácí poptávku a zároveň brzdil jakékoli ambice na technologické inovace či zavádění strojní mechanizace.
V tomto kontextu se ukazuje, že otrokářské uspořádání společnosti fungovalo jako přímá brzda ekonomického pokroku.. Levná nucená práce v podstatě vytěsnila potřebu zvyšovat produktivitu práce prostřednictvím investic do nových technologií, což zemi dlouhodobě izolovalo od dynamického vývoje v Evropě či USA.
Teprve zrušení obchodu s otroky a následné úplné zrušení otroctví v roce 1888 odstartovalo první skutečnou éru trvalého růstu HDP na obyvatele.. Přestože se Brazílii po tomto kroku podařilo nastoupit na cestu rozvoje, její ekonomický vzestup zůstal ve srovnání s tehdejšími průmyslovými mocnostmi pouze mírný.
Význam tohoto historického vhledu spočívá v pochopení, že strukturální překážky v ekonomice nejsou náhodné. Jsou to hluboce zakořeněné mechanismy, které vyžadují více než jen krátkodobé politické zásahy k tomu, aby mohla být země plně integrována do moderního světa.
Do roku 1920 Brazílie přes určité úspěchy v regionálním srovnání za vyspělými státy Západu výrazně zaostávala.. Ukazuje se tak, že cesta k prosperitě byla pro tuto jihoamerickou zemi vydlážděna nejen přírodními zdroji, ale především postupným odbouráváním dědictví, které její ekonomický motor dlouhé věky drželo v nehybnosti.