Pestrobarevná rybka mate svého predátora, světlo z ní ho od útoku spíš odradí.
Nevidí totiž její stín.
Enzym, což je chemicky protein, který bere svým korýšům, se jmenuje luciferáza.
„Postupně přestane svítit, když enzym spotřebuje.
A když ji začnete krmit korýši, který mají enzym trochu jiný, svítí trochu jinak,“ popisuje tento jev bioinformatik a molekulární genetik Jan Pačes.
Zloději buněk i DNA V přírodě existují i jiné příklady krádeží mezi organismy navzájem.
Jeden mořský plž si třeba osvojil fotosyntézu.
„Sežere řasy, zničí buňku, ale organelu zachová,“ vysvětluje biolog Karel Janko.
Věda mluví o kleptoproteinismu.
Krást se dají ale i celé buňky.
Někteří plži žerou nezmary a přebírají od nich žahavé buňky.
Když se jich někdo dotkne, rovněž se popálí.
V přírodě se také krade DNA, což zvládnou například mikroskopičtí vodní živočichové zvaní vířníci.
„Umí do sebe pumpovat DNA z okolí a zabudovávat do svých chromozomů,“ říká vědec.
Paraziti jsou zřejmě schopni krást dokonce regulační RNA svého hostitele.
Samci a Amazonky Za další příklad „zlodějny“ v živočišné říši se dá označit i chování americké ryby zvané Amazon molly.
Své jméno dostala od ženského kmene Amazonek z řecké mytologie.
Funguje jako sociální parazit.
Sama je kříženec a než se začne množit po samičí linii, krade samce druhům, ze kterých vznikla.
Která mořská ryba krade a proč?
Jak se některé ryby množí bez sexu?
Proč mají invazní štiky na Aljašce stále větší chuť na lososy?
Poslechněte si celou Laboratoř.
Moderuje Martina Mašková.
Debatují biologové Jan Pačes, Karel Janko a studentka Simona Slováková.
luciferáza, ryba světélko, kleptoproteinismus, krádež DNA, fotosyntéza u plžů, sociální parazit