Brazílska Vila Nova Esperança proměnila tlak na vystěhování v udržitelný projekt: jídlo, elektřinu, vzdělávání i lepší prostředí.
Na první pohled je tohle úplně běžná favela – hodně odpadků, hodně psů, kteří podezřívavě vítají nečekané návštěvníky, neomítnuté budovy nalepené jedna na druhou.. Ale přece je Vila Nova Esperanca výjimečná – tím, že tu kolem sebe vidíme zelené plochy.. Místní mají k dispozici park, kam mohou unikat před tíhou každodenních starostí, v ulicích jsou k vidění stromy, a dokonce tu mají komunitní zahradu, kde si pěstují vlastní potraviny.. To v brazilských chudinských čtvrtích nebývá
běžné – volná prostranství jsou vzácná, a tak se je lidé snaží využívat ke stavbě domů.. Jedinou větší volnou plochou bývají fotbalové plácky.. „Ve většině komunit raději stavějí chatrče.. Vím o tom, taky se u nás setkávám s lidmi, kteří chtějí stavět jen chatrče.. Nechtějí zeleninové zahrady, ty pro ně nejsou dobře využitým prostorem.. Někdy se se mnou hádají, ale mně je to jedno.. Já pracuju na tom, aby naše zahrada fungovala,“ vypráví mi Maria
de Lourdes Andrade Silvová, zakladatelka zdejšího udržitelného konceptu.. Vystěhovat se, nebo řešit problém?. Vše začalo před dvaceti lety, kdy žila v této komunitě poměrně čerstvě a zjistila, že úřady chtějí všech asi 600 rodin vystěhovat.. Favela totiž stojí v chráněné oblasti a komunita ji svým životem velmi zatěžovala a životní prostředí tím ničila.. Chudinské čtvrti totiž nejsou oficiálními zástavbami, nikdo z nich tudíž nevyváží odpad, obvykle tam neexistuje kanalizace a podobně.. Maria, které tu lidé
přezdívají Lia Esperanca, proto začala pracovat na tom, aby se zdejší lidé stali součástí řešení, místo aby museli odejít a přišli tím o své domovy.. „Říkala jsem, že musíme do naší favely přinést environmentální vzdělávání, protože se nacházíme v ekologicky chráněné oblasti a o tuto oblast je potřeba se starat.. Neměli jsme ponětí o tom, jak se to dělá, úřady nám žádnou pomoc s ekologickou výchovou neposkytly, a tak jsme prostě začali sami,“ vypráví Lia..
Postupně založila park i zahradu, kde si teď komunita pěstuje ovoce, zeleninu, koření i léčivé rostliny pro své potřeby.. Znamená to zdravé a dostupné jídlo pro vlastní potřeby.. Navazuje na to komunitní kuchyně, kde vládne kuchařka Eliene.. Ona je zosobněním toho, že tento koncept zároveň dává místním práci a propojuje lidi v komunitě.. Udržitelný model „Suroviny, ze kterých vařím, pocházejí z naší zahrady.. Práce tady mě baví.. Pracuju na místě, které mám ráda – tedy
v kuchyni.. A vařím pro lidi z komunity, kde sama žiju, což není totéž jako chodit do práce a vracet se žít někam jinam.. Mně to odsud domů trvá ani ne pět minut,“ popisuje Eliene.. V roce 2018 založila Lia Esperanca i svůj institut, kam chodí studovat zdejší udržitelný model „zelené favely“ i studenti z univerzit nebo i dobrovolníci ze zahraničí.. Součástí je také krejčovská dílna, kde další kolegyně přešívají látky ze starých šatů na
nové oblečení, primárně také za dostupné ceny pro zdejší komunitu.. Ta si zároveň začala elektřinu vyrábět využitím solárních panelů, zachytává dešťovou vodu a i díky tomu, jak ji udržitelný model proslavil, se do Vila Nova Esperanca podařilo už i zavést vodovod a kanalizaci.. Také bezprostřední hrozbě vystěhování se soudním rozhodnutím podařilo zabránit, přesto jistotu zdejší obyvatelé stále nemají.. „Kromě peněz je jediné, co nám tu opravdu chybí, legalizace našich domů, abychom k nim získali i
dokumenty,“ upozorňuje Lia, že tak jako v ostatních favelách jsou zdejší domy neformální, úředně neschválenou zástavbou.. Lepší vzduch a zeleň Pochvaluje si ale, že oproti jiným favelám, v nichž v Brazílii bydlí miliony lidí, je tu život zdravější.. „Během pandemie všichni říkali, že v chudších čtvrtích zemře mnoho lidí.. Ve Vila Nova Esperança zemřel na covid pouze jeden člověk.. Dýcháme tady lepší vzduch a víme, co si dáváme do jídla.. Naše jídlo neobsahuje žádné jedy,
je to všechno přírodní.. A na tom záleží.“ Kromě toho všudypřítomné stromy, které se tu snaží nekácet, ale naopak nové zasazovat, poskytují blahodárný stín během horkých dní.. A zahrada, park i další vegetace také brání lokálním sesuvům půdy během přívalových dešťů, které stále zesiluje změna klimatu.. „Eroze by byla mnohem horší a terén by se tu hroutil.. Když se ale o ten prostor staráme, tak se to neděje.. Naše zahrada má na náš život obrovský
dopad a hlavně díky ní se nám přezdívá zelená komunita, zelená favela,“ vypráví její zakladatelka Lia.. Celý rozhovor s ní a reportáž ze „zelené favely“ na západním okraji největšího města Jižní Ameriky si poslechněte v přiloženém audiu.
zelená favela, Vila Nova Esperança, udržitelnost v Brazílii, komunitní zahrada, solární panely, legalizace domů, environmentální vzdělávání