Trump hrozí stažením vojsk z Evropy: Německo, Itálie a Španělsko v napětí

Donald Trump zvažuje omezení americké vojenské přítomnosti v Německu, Itálii a Španělsku kvůli nedostatečné podpoře v konfliktu s Íránem.

Donald Trump znovu rozpoutal debatu o budoucnosti transatlantické bezpečnosti, když otevřeně pohrozil omezením americké vojenské přítomnosti v Evropě. Terčem jeho kritiky se stalo zejména Německo, ale varování se nevyhnulo ani Itálii či Španělsku.

Americký prezident se k radikálnímu kroku odhodlal v reakci na postoj evropských lídrů k napětí na Blízkém východě. Podle informací Misryoum mají být tyto země kritizovány za to, že odmítly poskytnout své základny a vzdušný prostor pro operace související s Íránem.

Tato rétorika odhaluje hlubokou trhlinu v bezpečnostní architektuře Západu, kde se osobní politické rozepře začínají přelévat do ohrožení dlouholetých vojenských spojenectví.

Podle Trumpa je současná situace neudržitelná. „Německo by se mělo soustředit na své problémy, místo aby se vměšovalo do našich strategií,“ uvedl prezident. V případě Itálie a Španělska pak nešetřil ostrou kritikou, když označil jejich postoj k americkým požadavkům za „naprosto hrozný“.

V Německu v současnosti slouží zhruba 40 tisíc amerických vojáků, dalších přibližně 16 tisíc je rozmístěno v Itálii a Španělsku. Jakékoli stažení by pro Pentagon znamenalo obrovskou logistickou výzvu a oslabení schopnosti operovat v Africe i na Blízkém východě.

Vedení amerického ministerstva obrany je podle zpráv Misryoum z těchto prohlášení zaskočeno.. Pentagon totiž na podobné kroky není připraven a plány na případný odchod vojsk v tuto chvíli neexistují.. Navíc platí legislativní omezení ze strany Kongresu, která brání nečekanému snižování stavů bez hloubkového zdůvodnění.

Zatímco evropské metropole reagují na výhrůžky zatím spíše zdrženlivě, v zákulisí začínají sílit debaty o nezávislejších obranných strategiích. Německo například začíná opatrně zkoumat cesty, jak posílit svou obranu i mimo tradiční rámec Severoatlantické aliance.

Celá situace ukazuje na sílící napětí mezi Washingtonem a jeho tradičními spojenci, kde se otázka sdílení obranných nákladů a shody na zahraniční politice stává čím dál třaskavějším tématem.

Zda se však hrozby promění v reálné rozkazy, zůstává otázkou. Zkušenosti z minulosti napovídají, že podobná prohlášení mohou být spíše nástrojem nátlaku, který má přimět evropské státy k větší loajalitě a vyšším investicím do společné bezpečnosti.