O tom, že autorka umí své příběhy vyprávět, že je každá její kniha v něčem jiná, není pochyb.
Situace, které popisuje, má nakoukané až dokonale.
I proto jí neuvěřitelnou zápletku uvěříte beze zbytku, hned od začátku, také v její novince.
Napomáhá tomu to, že její Eva je hodně reálná: „typická“ čtyřicítka, která nestihla mít vlastní děti, ale kdesi uvnitř po nich stále touží.
Naději posunout se dál jí zprvu dá nový muž, vdovec se dvěma dcerami.
Jenže než ona stihne otěhotnět, on zemře… Neštěstí se následně na protagonistku valí jedno za druhým.
Vzdoruje jim trpělivě, i když dost vyčerpaně.
Její sebevědomí díky nim klesá do mínusu, a to až do chvíle, kdy kuriozní náhodou objeví svou superschopnost: dýchat ve vodě.
Život pod hladinou jí dá, byť dočasně, vytoužený klid.
O ten přijde, když se rozhodne své umění (z bohulibých příčin) zpeněžit.
Najednou není neviditelná.
Je neuchopitelná, divná, možná i nebezpečná… Zní to divně?
Ano, ale autorka její pocity zvládá „znormálnit“.
Žádné otravné pasáže o smyslu moderní doby tak nečekejte.
Mořská Eva není ani hlubokým, případně feministickým pojednáním o jinakosti.
Je o ženě, psaná pro ženy.
Se všemi pozitivy i negativy, které tenhle žánr nabízí.
Příběh řeší hlavně vztahy, lásky, emoce, módu, peníze, případně strie a nějaká ta kila navíc, či děti.
Jisté v něm také je, že tyhle vyjmenované entity lze často hladce řešit, stačí mít plné bankovní konto.
Rychlá sláva hlavní hrdinky generuje rychlé peníze, ovšem po ní následuje strmý pád.
Ke všemu patří ještě nevybíravé útoky dalších lidí na její osobu.
Samozřejmě vesměs anonymního rázu, kdesi v „bezpečí“ sociálních sítí.
Tyhle pasáže mě bavily nejvíc.
Právě na nich je vidět, jak dobře autorka knihy svět sociálních sítí zná.
Roky ji živila reklama.
Naopak její kvalitu sráží některé postavy děje, které v něm nemají větší prostor, tudíž ani smysl.
Nejsou ani zábavné, ani charakterní, jsou zkrátka k ničemu.
Jde hlavně o ty mužské.
Anebo je právě tohle vyšší feministický záměr?
Novinka Ivy Hadj Moussa nepatří k tomu nejlepšímu, co napsala, přesto ji se zájmem přečtete za odpoledne na dece u vody.
Pokud však spisovatelčinu tvorbu neznáte, případně jste chlap, vezměte si tam k ní ještě její Těžké duše (2024).
Jsou vtipnější, literární kvalitou o něco výš.
Mořská Eva je v rámci autorčiny tvorby spíš kusem: neurazí, nenadchne.
Ivy Hadj Moussa, Mořská Eva, recenze knihy, čtení u vody, sociální sítě, vodní schopnost