Místopředseda ANO Patrik Nacher kritizuje argumenty Milionu chvilek kolem financování České televize a rozhlasu.
Milion chvilek podle Patrika Nachera nevede věcnou debatu, ale spíš tlačí jeden preferovaný pohled i za cenu vyhrocování.
V rozhovoru, který v kontextu diskusí o koncesionářských poplatcích a financování veřejnoprávních médií přináší Misryoum, Nacher reaguje mimo jiné na tvrzení, že vláda chce „zestátnit“ Českou televizi a rozhlas.. Podle něj argumentace často směřuje k prosazení cíle bez ohledu na to, jak přesně fungují procesy kolem změn pravidel.
Zároveň zdůrazňuje, že volby mají lidem umožnit vyjádřit se k prioritám i k nastavení poplatků.. Jakmile pak určitá politická většina uspěje, je podle něj legitimní usilovat o změny, ovšem jen v rámci pravidel, která tyto kroky umožňují.. Připomíná, že jiný postup by podle něj otevíral prostor pro oprávněné námitky ze strany veřejnosti i médií.
Podle Nachera je klíčové, že i u modelu financování ze státního rozpočtu by k posunu musel vést legislativní proces. A právě ten je podle něj důkazem, že vliv politiků se neztrácí, jen se přejmenuje. Nejde tedy „jen“ o to, odkud peníze přicházejí, ale o to, jak se o nich rozhoduje.
Nacher zároveň zpochybňuje motivy a způsob komunikace ze strany Milionu chvilek. Kritizuje například, že argumenty se podle něj opakují bez přinášení nových relevantních důkazů a někdy působí až jako tlak na atmosféru, nikoli na fakta.
V této souvislosti Nacher mluví i o dvojím metru v zacházení s kauzami, které se v minulosti objevily v médiích i veřejném prostoru.. Uvádí, že zatímco některé případy podle něj došly k omluvám či dalším reakcím, jinde se ozvěna podle jeho názoru ztratila nebo se nepřenesla do stejné roviny odpovědnosti.
Zároveň popisuje osobní zkušenost ze setkání, po kterém podle něj zaznělo, že nezávislost ČT není ohrožena, i když se probírá samotná změna financování. Reakce Milionu chvilek pak podle něj byla agresivní, aniž by podle něj znala konkrétní obsah jednání.
„Nejde jen o peníze,“ shrnuje Misryoum kontext toho, proč Nacherova kritika rezonuje: spor o financování veřejnoprávních médií je zároveň střetem o to, kdo určuje tón veřejné debaty a jak se pracuje s interpretacemi.
Nacher v závěru obrací pozornost také na demonstrace a jejich význam.. Kritizuje proměnlivé označování protestů podle toho, kdo je zrovna v pozici „správné“ strany, a tvrdí, že dřívější protestní aktivita byla podle jeho vnímání často napadána, zatímco po změně politických poměrů začala být podle něj hodnocena jinak.
Dodává přitom důležitý vzkaz: pokud se politické tlaky opírají o emoce a nálepky místo konzistentní argumentace, zůstává veřejnosti méně prostoru pro ověření tvrzení a pro klidnou shodu na tom, jak mají veřejnoprávní média fungovat.. To podle něj může dopadnout i na důvěru, kterou lidé k médiím i k politickému procesu přirozeně potřebují.