„Vážně je šmírovali odtamtud?“ Zraky turistů se zvednou ke špici kostela svatého Mikuláše, kde před Listopadem místo zvoníka sedávali příslušníci StB a pozorovali pohyb na zejména americké ambasádě. „Přesně z těch okýnek. A jako bonus se fízlové dívali i do soukromých bytů – na lidi, co s politikou neměli vůbec nic společného. Na lidi, jako jste vy,“ přidám s gradací po dekádách v průvodcovské branži vybroušenou k dokonalosti. Funguje to i teď. Skupina, která po absolvování turistického pekla na Pražském hradě mele z posledního a
už se chce jen někam zhroutit k půllitru, se okamžitě probere. Co byl socialismus, jak se v něm žilo, si umí představit stále méně západních návštěvníků Prahy. Umí – nebo je ochotno. Obojí klesá s věkem, od jistého roku narození dost razantně. Středoškolské školní výpravy jsou vůči tématu už naprosto imunní. Historická paměť se vytrácí prý ve třetí generaci. Ale zařízení na špiclování přijde nechutné všem. I mládež vnímá, že čumět na cizí lidi a pak podávat reporty je chucpe. Lidé nemají rádi fízly. Jenomže
se zdá, že už máme fízly neradi přece jen o trochu méně. Jinak bychom přece neakceptovali pozvolné zavádění sofistikovaných šmírovacích technik do každodennosti. Od července začne platit evropské nařízení, podle kterého budou u všech nových aut kamerky kontrolovat, kam se řidič dívá během jízdy. Pokud vyhodnotí, že člověk nedává pozor způsobem, který stroj považuje za dostatečný, bude problém. Kamerku (populární zdrobnělina mi připomíná Kafkovo „to je výraz, jako když člověk někomu řekne prasátko, a má na mysli svini“) sice jistě půjde přelepit, ale člověku pak
nesmí vadit avizované protivné pípání a klepání volantu. Asi se moc nedá počítat s tím, že by systém jen něco varovně zahlásil a dal pokoj. Výrobci mají povinnost zajistit, aby ta věc nešla vypnout ani svépomocí zlatých ručiček, ani v autoservisu. Biometrická data se sice nemají dostat ven do externí databáze, ale copak se dá ochraně soukromí po covidu věřit? Závěr každopádně je, že na člověka je nutné nasadit hlídací systémy, protože sám není schopen se ohlídat. Šmírák v autě přichází v klasické synchronicitě, kdy
se EU opět v ještě další variaci snaží protlačit Fialovo ikonické „právo na korigované informace“, tentokrát přes zákaz VPN, jejichž popularita roste i kvůli přípravě na povinné ověřování zletilosti, tedy (opět) ztrátě anonymity. Zpráva Evropského parlamentu o VPN dokonce mluví o díře v zákonech. Je zřejmé, že veliké spoustě lidí to vadit nebude. Už v roce 2023 vyšla v USA studie, podle které by třetina generace Z podpořila povinnou instalaci kamerek šmírovacího typu v bytech za účelem „snížení domácího násilí, zneužívání a jiných protizákonných aktivit“.
Však kdo nedělá nic špatného, ten přece nemá co skrývat, že jo. Státy se masivně vlamují do soukromí. V Londýně policie nasadila během sobotních masivních demonstrací systémy na rozeznávání obličejů – ale jen u protestu „Unite The Kingdom“ zorganizovaného Tommym Robinsonem. Na propalestinskou akci tento systém nenasadila. Jistě to není jen proto, že jejich druh demonstrantů se zásadně omotává šátkem a přes hlavu nasazuje kapuci. Východoněmecká tajná služba Stasi měla v roce 1989 něco kolem 95 tisíc zaměstnanců na plný úvazek a až dvojnásobek spolupracovníků
neoficiálních. Taková síť znamenala obrovské provozní náklady na platy, techniku, archivy, odposlechy a administrativu, podle některých odhadů na to šlo až tři procenta HDP. Těžko představitelná suma, i ta naše loňská dvě procenta byla horko těžko vydřená jen pomocí kreativního účetnictví. Zaznamenala jsem postřeh, že se NDR rozložila také pod tíhou vlastní špehovací sítě – že už to neutáhla. Systémy kontroly, kterým není třeba vytápět kanceláře a zajistit důchod, vyjdou státy mnohem levněji.
kamery v autech, StB, sledování, soukromí, EU, technologie, kontrola