„Na zavlažování musíme používat čerpadlo, které pohání motor a spotřebuje hodně paliva.
Nedávno jsme sklízeli zázvor a nevydělali jsme vůbec nic.
Naopak jsme prodělali, protože ceny pohonných hmot jsou tak vysoké,“ počítá kambodžský farmář, jak se kvůli krizi v Hormuzském průlivu dostal do mínusu.
Podobným problémům čelí i zemědělci v Bangladéši.
Země nemá dostatečné devizové rezervy, potýká se s problémy při nákupu paliva, u čerpacích stanic se tvoří fronty a funguje přídělový systém.
Některé továrny na hnojiva v zemi přerušily výrobu, protože nemají vstupní suroviny.
Pytle hnojiv v regálech obchodů marně hledají také někteří farmáři v sousední Indii: „Pro zemědělství potřebujeme hnojiva, například močovinu na pole… Potřebujeme taky hnojivo NPK, ale to teď není… A když už se objeví, jeho cena je dvojnásobná.
Jenže výkupní ceny plodin tomu neodpovídají… Farmáři jsou kvůli tomu pod obrovským tlakem,“ vyprávěl agentuře ANI News jeden z indických zemědělců.
A tlak cítí i farmáři v Africe.
„Teď čelíme obrovským problémům.
Kvůli uzavření Hormuzského průlivu se zastavily dodávky hnojiv.
Zemědělská sezona mezitím pokračuje bez nich.
Riziko nedostatku potravin je proto v nadcházejících měsících velmi vysoké…“ varuje předseda Africké unie Mahmoud Ali Youssouf.
Třetina obchodu s hnojivy stojí Hormuzským průlivem prochází přibližně třetina celosvětového námořního obchodu s hnojivy.
Z hlediska absolutních objemů nejvíce hnojiv vyváží Saúdská Arábie.
Její export za posledních pět let dosahoval v průměru zhruba pěti miliard dolarů ročně.
Významnými exportéry jsou ale taky Spojené arabské emiráty a Katar.
Státy Perského zálivu mají významný podíl hlavně na světovém exportu močoviny, což je jeden z hlavních typů dusíkatých hnojiv.
Tedy těch, na kterých je závislé pěstování základních plodin, jako je rýže, pšenice nebo kukuřice.
Bez chemických hnojiv by světové zemědělství v současné podobě mělo výrazně nižší výnosy.
A to znamená zásadní riziko pro celý svět.
Klíčovou vstupní surovinou pro výrobu hnojiv je především zemní plyn.
Přes Hormuzský průliv se tedy nevozí jen hotová hnojiva vyrobená v závodech v Perském zálivu, ale zároveň tudy proudí i vstupní suroviny do továren na umělá hnojiva jinde ve světě.
Vedoucí analytička Mezinárodního obchodního centra Julia Spiesová upozorňuje, že celý tento propojený dodavatelský řetězec je teď narušený.
Na dodávkách hnojiv přes Hormuzský průliv jsou závislí velcí světoví zemědělští producenti jako Indie a Brazílie.
Ty patří mezi největší producenty potravin na světě a mají zásadní význam pro globální zásobování.
„V případě Indie pocházelo 37 procent těchto dovozů ze zemí Perského zálivu, u Brazílie to bylo 22 procent.
A vzhledem k tomu, jak důležitou roli Indie a Brazílie hrají v globálním zemědělství, má to samozřejmě dopad na trh s potravinami celosvětově,“ vysvětluje Spiesová.
O šest procent dražší potraviny Krize ale zásadně dopadá i na menší ekonomiky, které jsou na dovozu hnojiv závislé ještě mnohem víc.
„Typickým příkladem je Bangladéš.
Má velmi početnou populaci a 96 procent hnojiv dováží právě ze zemí Perského zálivu,“ připomíná Spiesová.
Na dovozu močoviny ze zemí Perského zálivu jsou závislé i další asijské a africké státy.
Například v Nigérii více než 90 procent dovozu hnojiv pochází právě z Perského zálivu.
Podobně je tomu taky ve Středoafrické republice, Somálsku, Jihoafrické republice nebo Keni.
Mezinárodní obchodní centrum se jako společná agentura Světové obchodní organizace a Konference OSN o obchodu a rozvoji zaměřuje na zvyšování konkurenceschopnosti rozvojových zemí na světovém trhu.
V době krizí je ale pro méně rozvinuté ekonomiky na světovém trhu ještě náročnější čelit některým opatřením, které zavádí bohatší země, aby ochránily své obyvatele a producenty.
Podle odhadů Světové banky by ceny hnojiv měly v roce 2026 vzrůst o 31 procent.
A OECD a Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů odhadují, že každé jednoprocentní zvýšení cen hnojiv vede přibližně k růstu cen potravin o 0,2 procenta.
„Pokud bychom tedy vycházeli z předpokládaného jednatřicetiprocentního zdražení hnojiv v roce 2026, mohlo by to letos znamenat růst cen potravin přibližně o šest procent,“ vypočítává Spiesová.
45 milionů hladovějících Ke zvýšeným cenám se může přidat nižší úroda, protože nedostatek hnojiv zemědělci řeší tím, že hnojí méně nebo přechází na jiné plodiny, které tolik umělé výživy nepotřebují.
Světový potravinový program odhaduje, že v důsledku blízkovýchodní krize by mohlo nedostatkem potravin trpět až 45 milionů lidí.
A to navíc k lidem, kteří v potravinové nejistotě jsou už teď.
Z přístavu Jebel Ali v Dubaji ve Spojených arabských emirátech by za normálních okolností vyplouvaly i do Jemenu desítky zásilek humanitární pomoci od agentur Organizace spojených národů i nevládních humanitárních organizací.
Dubaj poskytuje nejen obří mrazák na citlivé komodity včetně léků, ale taky velké sklady na další materiál a dostatek logistických firem.
Jenže dodávky humanitární pomoci do některých zemí čelí stejnému problému jako ropa, plyn a hnojiva z Perského zálivu.
Přes klíčovou námořní tepnu se nedostanou.
V pozadí toho všeho je taky zhruba 20 milionů lidí v Jemenu, jejichž životy závisejí na tom, jestli bude zásobování fungovat alespoň v nějakém základním režimu.
Země, kterou už několik let zmítá ozbrojený konflikt, patří k nejchudším v regionu.
„Jedinou možností z Dubaje je tedy pozemní doprava přes Omán směrem do Jemenu.
Jenže to je velmi komplikované, protože musíme překonat dvě hranice — ze Spojených arabských emirátů do Ománu a pak z Ománu do Jemenu.
A letecká doprava je extrémně drahá,“ poukazuje na omezené možnosti, jak zavřenou dopravní tepnu obejít, programový manažer organizace Lékaři bez hranic Marc Chakal.
Doprava léků a zdravotnického materiálu z dubajského přístavu do Jemenu je teď pro organizaci čtyřikrát až pětkrát dražší.
Pokud bude Hormuzský průliv dál zavřený, bude do Jemenu vozit materiál z Evropy ale i to bude nákladnější a také déle trvat.
Když dodávek dlouhodobě ubude, bude muset organizace omezit i své aktivity v Jemenu a zdravotní péče se tak dostane ještě k menšímu počtu obyvatel.
„Pro nás by bylo zásadní, aby přednost dostaly základní dodávky a kritická humanitární pomoc.
Na těch zásobách totiž přímo závisí lidské životy,“ nastiňuje Marc Chakal scénář, který by si přál po obnovení lodní dopravy Hormuzským průlivem.
„Jenže ti, co o tom rozhodují, teď pravděpodobně řeší jiné priority — a jednou z nich je samozřejmě ropa.“ Poslechněte si celý pořad Za obzorem.
Připravila ho Jana Karasová.
Hormuzský průliv, hnojiva močovina, ceny potravin, Bangladéš zemědělství, humanitární pomoc Jemen, Lékaři bez hranic