Moment v životě krasobruslařské legendy. Co chybí dalšímu filmu o Nepelovi?
Nový film režiséra Jakuba Červenky představuje mezi tuzemskými životopisy slavných osobností takový zajímavý experiment. Červenka se – podobně jako u svých dřívějších projektů – zaměřil na hodně krátký časový úsek. Celý Šampión se v podstatě odehrává během dvou lednových dnů roku 1973 v Bratislavě. Nepela, hvězda mistrovství světa, v tu dobu svádí boj s vlastním svědomím i totalitním systémem. Chtěl by odejít do lední revue Holiday on Ice, ale strana má, jako vždycky, úplně jiný plán.
Zvolené dramaturgické rozhodnutí umožnilo režisérovi intenzivní zobrazení psychologického napětí. Adam Kubala v roli Nepely je v záběrech kameramana Martina Štrby často sevřen v stísněných pokojích nebo podzemních chodbách. Málokdy se v jeho blízkosti nachází okno, skrze které by do tmavého interiéru pronikla alespoň trocha světla. Cítíte z toho ten vydýchaný vzduch – a možná i trochu zatuchlou vůni starých kostýmů, která se line z každého rohu.
Je to svým způsobem klaustrofobní thriller. Jenže tenhle omezený časový záběr má i svou stinnou stránku, protože nezbývá moc místa pro vedlejší postavy. Vnější svět tak zastupují hlavně karikatury brunátných agentů StB v kabátech, na které by čeští filmaři už asi vážně měli dostat patent. Málokterý film z období socialismu se bez nich dnes obejde, že.
Postavy jako milenec v podání Cyrila Dobrého nebo pěvecká ikona Eva Pilarová se objevují a mizí bez většího zakotvení. Emoce se hromadí pod povrchem. Trochu více prokreslená je snad jen trenérka Hilda Múdra, kterou Jana Nagyová hraje s citem pro jemná gesta a autoritu, což filmu dodává potřebný lidský rozměr. Škoda, že takových momentů není víc.
Ústředním motivem zůstává rozpor mezi ikonou, kterou si uzurpuje režim, a člověkem, jenž chce jen svobodu. Je to srozumitelné, ale film to často jen dokola opakuje místo toho, aby to rozvedl. Adam Kubala to fyzicky zvládá skvěle, jeho Nepela je správně uzavřený a introvertní.
Ve srovnání s jiným nedávným filmem o stejné osobnosti, který se v kinech objevil před pár měsíci, působí Šampión spíše jako výsek ze života než ucelený portrét. Jak pro Misryoum uvedl režisér druhého snímku Gregor Valentovič, vznik dvou filmů na stejné téma byl čistou náhodou. Šampión sází na bezprostřední prožitek a vizuální sevřenost, zatímco konkurence volí spíše plastičtější pohled na tehdejší dobu.
Je to prostě film s jasným konceptem, který ale občas naráží na své vlastní hranice. Zda je to nakonec výhoda, nebo spíš drobný problém, to už si musí každý divák v kině přebrat sám.