Evropská politika podle Misryoum stále častěji nahrazuje realitu velkými prohlášeními. Rozdíl mezi slovy a činy je vidět v obraně i vztazích.
Evropské bezpečnostní debaty už často připomínají spíš divadlo než řízení státu, a rozdíl mezi slovy a fakty se podle Misryoum rozevírá.
Jako příklad se podle kontextu, který Misryoum zmiňuje, nabízí výroky polského premiéra Donalda Tuska o možném ruském útoku proti členu NATO „v řádu měsíců“ a také pochybnosti o tom, zda by USA v takové chvíli dostály svým závazkům podle článku 5.. Když se podobná tvrzení dostanou do médií napříč státy, část veřejnosti je bere jako signál, část jako zpolitizovanou rétoriku a v obou případech to vytváří tlak na spojence i domácí publikum.
Zásadní je, jak se k takovým slovům přidá domácí taktika. Podle Misryoum jde o to, že podobné vystupování umí fungovat volebně, ale zároveň může podlomit důvěru tam, kde se očekává spíš střízlivá opatrnost.
V polské politice se návrat k širšímu zapojení populace do obrany podle Misryoum zatím drží na úrovni tabu.. Modernizace armády sice probíhá, jenže „lidský faktor“ zůstává citlivý a politicky obtížně uchopitelný.. Právě proto je pro pozorovatele matoucí kontrast: zatímco se na jedné straně mluví o bezprostřední hrozbě, na straně druhé se vyhýbá krokům, které by takovou hrozbu proměnily ve společensky srozumitelnou přípravu.
Podstatou problému je podle Misryoum i to, že podobná rétorika má dopady mimo domácí scénu.. V zahraničí ji totiž mohou číst i ti, kdo chtějí oslabovat americkou přítomnost v Alianci a tlačit na ni tlakem, nikoli argumenty.. V takovém prostředí pak nestačí, že se později někdo snaží své výroky „přeskládat“.
Meanwhile v evropské debatě zároveň roste popularita hesel o strategické autonomii a evropském zbrojení.. Misryoum zmiňuje, že španělský premiér Pedro Sánchez veřejně opakovaně vystupuje jako člověk, který tlačí na společné budování schopností EU a zároveň se staví do role zastánce nezávislejší linie vůči USA.
Jenže právě kontrast mezi proklamacemi a prováděnými kroky je podle Misryoum největší slabinou.. Španělské výdaje na obranu sice rostly, zároveň ale stát podle kontextu uváděného Misryoum vycházel z nízké základny.. Když se k tomu přidá odmítání části závazků a opatrnější postoj k dalšímu navyšování, vyznívá „rychlá cesta“ k schopnostem jako spíš postupná a selektivní.
V tomto kontextu se podle Misryoum řeší i energetická a geopolitická konzistence.. Na jedné straně se má zdůrazňovat podpora Ukrajiny, na druhé straně ale praxe v nákupech energií a směřování spoluprací může působit proti veřejnému narativu.. Takové rozpory nejsou jen symbolické: ovlivňují důvěru, plánování i ochotu partnerů brát evropské sliby vážně.
Bolestivé je, že bezpečnostní tempo se nedá dohnat jen gesty. Misryoum připomíná, že rozdíl ve schopnostech mezi evropskou výrobní kapacitou a tím, co dokážou velké agresivní státy, může být propastný a v reálném čase se jednoduše nevyrovná.
Na závěr Misryoum shrnuje, proč na podobném stylu „teatrálnosti“ záleží: když se politické elity spoléhají na dočasnost krize a vsadí na přečkání, konflikt mezi slovy a činy se nevytrácí, jen se časem prohlubuje. A právě v tom momentě se z prázdných keců stává problém pro skutečnou bezpečnost.