Česko si zažádalo o nejmenší evropskou půjčku na obranu ve V4: SAFE a Leopardy
Česko požádalo v programu SAFE o 2,06 miliardy eur na obranu. Oproti Polsku, Maďarsku i částečně Slovensku jde o nejnižší částku – důvody sahají od administrace po opatrnost vůči euru.
Česko požádalo v rámci evropského programu SAFE o výrazně nižší částku než jeho sousedé z V4. Žádost se týká dlouhodobé zvýhodněné půjčky na obranné projekty.
Podle dřívějších informací ministerstva obrany Česko odeslalo Evropské komisi plán k využití až dvou miliard eur z programu SAFE.. V přepočtu jde zhruba o 49 miliard Kč.. Peníze měly směřovat například na tanky Leopard 2A8, vozidla Tatra T-815 a část výstavby dálnice D11.. Plány se odevzdávaly loni do konce listopadu, tedy ještě za vlády Petra Fialy.
U „malé“ velikosti žádosti se loni ozval i tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO).. Komentoval ji jako škodu a přitom upozornil, že program jako takový považuje za dobrý.. Později bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS) k tomu doplnila, že Česko mohlo narážet na to, jak pravidla programu v praxi nastavují hranice způsobilých projektů.
Klíčová je povaha samotného nástroje: SAFE je založený na dobrovolných dlouhodobých půjčkách EU na obranné projekty, nejde tedy o klasické dotace.. Evropská komise má v rámci programu poskytovat zvýhodněné úvěry za celkem 150 miliard eur.. O půjčku požádalo 19 zemí, mezi nimi i Česko.. Zatímco Česko míří na 2,06 miliardy eur, Slovensko zhruba o 300 milionů více.. Polsko podle dostupných údajů žádá výrazněji, přes 43 miliard eur, Maďaři pak téměř osmkrát více než Česko – více než 16 miliard eur.
V čem spočívá problém „nízké“ částky?. SAFE nestaví jen na tom, kolik si stát přeje získat, ale i na tom, jaké konkrétní projekty musí umět obhájit.. Státy musely komisi předložit seznam projektů s jasným plánem, na co peníze použijí, a také s tím, s jakými dalšími členskými zeměmi budou při nákupech spolupracovat.. Jednou z podmínek úvěru byl právě společný nákup, bez něj systém nefunguje.
Podle pravidel musel být projekt zároveň rozpočtově krytý a nejméně 65 % komponent mělo pocházet z EU.. Hotový produkt musel být dodán do konce roku 2030.. Každý stát pak komisi sdělil, kolik peněz si zhruba chce půjčit, a zároveň uvedl dolní a horní limit.. Z informací vyplývá, že české nastavení limitů nebylo nijak vysoké.
Právě na to upozorňuje i mezinárodní expert Vlastislav Bříza mladší, který k nastavení částky uvedl, že se ukázalo jako podcenění.. Podle něj bývá výhodnější nastavit vyšší limit a případně jej nevyčerpat, než si nechat „možnost“ vyloučenou nízkým stropem už od začátku.. V praxi jde o to, jak rychle a kolik projektů se podaří dostat do režimu, který pravidla programu vyžadují.
Analýza míří i do hloubky: Bříza spojuje potíže s tím, že se Česko dlouhodobě nedostává do obdobně koordinovaných společných projektů v takové míře, v jaké to dělají jiné země.. Pokud nejsou předpřipravené portfolio a spolupráce včas, pak je logické, že i výsledná žádost vypadá menší.. Do hry navíc vstupuje administrativní náročnost a také omezené personální kapacity, které musejí vyhodnocovat, sbírat a zpracovávat podklady tak, aby prošly kontrolami.
Další motiv pro „opatrnější“ postup zmiňuje i akademické prostředí.. Podle Martina Chovančíka sehrálo roli to, jak česká vláda podle něj volila spíše přísnější výklad pravidel SAFE.. Jednoduše řečeno, Česko prý vsadilo zejména na varianty, kde bylo od začátku jasné, že unijní podmínky splní – typicky u nákupů jako Leopardy a spolupráce se Slovenskem.
„Přesnost“ v režimu pravidel ale může mít i vedlejší efekt: když stát zahrne jen projekty, u nichž je kompatibilita jistá, může si tím zúžit množství toho, co se do systému vejde.. V kontrastu s tím jiné členské státy podle Chovančíka do SAFE zařadily i položky, které při přísnějším čtení pravidel nemusely být na první pohled úplně jasné.
Z pohledu financí je pak podle Tomáše Pojara důležitá také obava z dalšího zadlužování v eurech.. I když by podle něj teoreticky šlo půjčit víc, rozhodování je podle něj primárně otázkou toho, jak se v čase rozkládá financování státního dluhu.. V českém prostředí se zároveň tradičně řeší kurzové riziko, které se pojí s financováním v cizí měně.. Právě to může zvyšovat tendenci držet se raději koruny.
Pro běžné lidi to na první pohled nevypadá jako každodenní téma, ale v pozadí jde o něco velmi praktického: rychlost modernizace a schopnost nakupovat v rámci společných evropských rámců často určuje, jak rychle se dostanou nové kapacity do provozu.. Když se částka nastaví nízko a projekty se obtížně skládají do splnitelných balíčků, může to znamenat pomalejší tempo oproti státům, které si nechaly v systému víc prostoru.. V následujících kolech tak bude otázkou, zda se Česko bude snažit příště víc rozšiřovat portfolia a budovat koordinaci tak, aby limit nebyl stropem, ale výchozím bodem.